Název skladby
    
Interpret, skladatel
    
Část textu písně
    

Texty písní:
A B C D E F G H
I J K L M N O P
Q R S T U V W X
Y Z ...

Interpreti:
A B C D E F G H
I J K L M N O P
Q R S T U V W X
Y Z ...



Asonance [-] Transpozice [+]   Tisk textu     


Galvestonská záplava

Asonance



        Dmi            Gmi      Dmi          Gmi
1. Byl temný podzimní večer a mraky zhasily den,
         Dmi           Gmi          Bb        Dmi
   když na město padl těžký déšť a bušil do oken,
                      Gmi          Dmi             Gmi
   byl večer sedmého září, když se od moře vítr zdvih'
     Dmi         Gmi                 Bb          Dmi
   a oči spících otevřel, strach a hrůza byla v nich.

    Dmi                    F                 Dmi
R: Bouře nesla zkázu dál, bouře nesla zkázu dál to ráno,
                                    Bb             Dmi
   bouře nesla zkázu dál a s ní se vítr na město hnal.

2. To ráno se loučili muži jen s obavou od svých žen
   s nadějí, že snad se vrátí zpět, ta však marná byla jen,
   to ráno, když líbali ženy, ještě skrývala bouře svou moc,
   když naposled děti své objali pod nebem černým jak noc.
R:

3. Bylo ráno osmého září, když bouře začala řvát
   a bezmocní lidé ve svých ulicích o svůj život začli se rvát,
   ale bouře už drtila město a střechy domů byly pryč
   a příliv hnal moře stále blíž, vítr šlehal vlny jak bič.
R:

4. Byl večer osmého září, když se z bouře stal divoký rváč,
   bylo slyšet jen výkřiky zoufalství, hukot vln a dětskej pláč,
   tenkrát jsem viděl zeď u Galvestonu, jak chce držet moře zpět,
   ale mocný příliv a nápor vln jako hračku ji před sebou smet'.
R:

5. Já viděl bezmocné muže, jak s mořem chtěli se rvát,
   avšak jediná vlna s krutým posměchem smetla ty, co se nechtěli vzdát,
   já slyšel ženy a starce, dřív než ve vlnách utonou,
   jak prosí Boha ještě o pomoc, ten však odvrátil tvář svou.
R:

6. Kolem půlnoci hučící příliv sahal do výšky dvaceti stop
   a bezmocní lidé v temných ulicích našli pod ním svůj mokrý hrob
   a smrt, starý krutý mistr, když pak moře přestalo řvát,
   přišla se městem procházet a na své dílo začla se smát.
R:

7. Když pak vítr ztich' příští ráno a moře kleslo na svůj břeh,
   všichni živí vzhlédli k nebesům s díky Bohu na svých rtech,
   můžeš povídat o tom svým bratrům a přátelům vyprávět,
   však ten příběh o hrůze v Galvestonu nikdy nelze vypovědět.
R: