Úvodní stránka
 Ivo Jahelka
| [-] Transpozice [+] Tisk textu |
|
|
Balada paternitní
Ivo Jahelka
C Dmi G Žalovala jednou Vénu Šafářovic Katka,F G C že výhradně kvůli němu svobodná je matka,B F C tak zasedli u zdejšího soudu proti soběD7 G k rozhodnutí, zdali Véna zplodil ono robě. Vypověděl Véna, že si na procházku vyšel, když vo pomoc zavolání tam vod řeky slyšel, ejhle, ona - žalobkyně ve vodě se mrská, napolovic utonulá a žabinec prská.F C G C ®: Nebezpečný množení, komplimenty, sklenky,F C G C v tváři úsměv zkožení, alimenty, plenky. Nezaváhal Véna, ihned do živlu se vrhnul, nedopustil, aby dívku pod vodu proud strhnul, na břeh ji pak rychle vytáh’ na pokraji svých sil, dýcháním z úst do pusy pak k životu ji křísil. Ona prej mu děkovala za záchranu vděčně a nabídla, že by mohli sušit se společně, že to všechno takhle skončí, nemohl prej tušit, když společně odcházeli k ní si šaty sušit. ®: V garsonce pak poseděli u lahvičky vodky, čekajíce, než Vénovi uschnou svršky, spodky, alkohol, ten, jak je známo, správně vztahy zpevní, v posteli pak rozproudil i ztuhlý oběh krevní. "Že jsem Katku z vody vytáh’, sama nejlíp to ví, život jsem jí zachránil a daroval i nový, a teď jí mám ještě platit, no to se teda divím," rozčílil se Véna v síni hněvem spravedlivým. ®: Soudce na něj zpoza stolu pohlédnul skrz brýle a povídá, že je třeba rozlišit ty chvíle: "Poprvní jste vytáhnul včas, silná byla vůle, podruhý jste vytáh’ pozdě k vaší velký smůle!"